Boží bojovníci

V temnotě věků, kdy jen nemrtví a zlo se prohánělo po holé zemi, se jednoho dne zablesklo. Něco, co každý, kdo to viděl, považoval jen za další záblesk temného nebe. Ale tentokrát to nebyl jen blesk. To první Boží bojovník vstoupil za hromového burácení na zem. Dark Elf znervózněl. Cítil ve svém hradě, že jakási síla vstoupila do jeho království. Tušil, že tento okamžik bude osudný pro budoucnost jeho království, i jeho samotného. Ihned vyslal své nohsledy na hřbetech ohnivých saní, aby našel tu energii, tu sílu, která měla tu drzost vstoupit do jeho hájemství a procházet se po jeho území. Věděl, že je nutné zasáhnout, dokud ještě nebyl onen tvor tak silný, že by pro něj mohl představovat opravdovou hrozbu. Jeho nohsledi však pátrali marně. Mocná energie chránila tohoto bojovníka, jenž se honosil jménem Malagant. Díky té energii mohl sílit a rozšiřovat svoji moc. Za ochranu nebes, kterou si užíval, měl však učinit něco, co nebylo tak jednoduché, jak si na začátku myslel. Musel najít společenství těch, kteří by byli schopni postavit se samotnému vládci Dark Elfovi. Také samotný Dark Elf věděl moc dobře, co se chystá, a proto neúnavně pátral a hledal, aby zničil prvního bojovníka.

Malagant procházel temnými hvozdy, procházel údolí i holé vrcholky hor. Všude kam přišel, našel jen zkázu, pláč a neštěstí. Cestou potkával skupinky bojovníků, kteří se přidávali k jeho rostoucí armádě. Ale tito těžce zkoušení válečníci nedosahovali kvalit, jakých si Malagant představoval. Jen žadonili o ochranu, ale nikdo z nich neměl odvahu postavit se temnému pánu a jeho tyranství. Tak to šlo celé věky, než konečně potkal někoho, kdo byl na první pohled jiný než ostatní. Hrdý a nebojácný pán Elfů, Sir Mike Irons. Když uviděl bojem zkrvaveného a unaveného Malaganta ,nabídl mu přístřeší a ochranu mocných Elfích bojovníků. Malagant s radostí přijal tuto nabídku. Konečně to vypadalo, že jeho osamocená pouť je u konce. Konečně našel druha, který byl ochotný přidat se k němu, aby společně pátrali po dalších, kteří by se nebáli postavit temnému pánu. Tímto aktem položili základ bratrstva BOŽÍCH BOJOVNÍKŮ.  Jejich znakem je čest, hrdost, odvaha a vnitřní síla. Kdo se stal členem bratrstva, složil přísahu nejdůležitější. Boj proti zlu a ochranu nevinných. Vydali se tedy bok po boku do světa, cestou svedli mnoho bitev. Potkali mnoho válečníků, ale stále mezi nimi nebyl takový, který by se mohl přidat jako jejich společník.

Až jednoho dne, po velké bitvě, zahlédli v lese mocné výboje magie. Obloha se svíjela v bolestech, tak silná byla kouzla. Mocná kouzla pronášená temným hlasem, bičovala přisluhovače Dark Elfa po stovkách a oni se rázem měnili na popel, který odnášel vítr do neznáma. Šli se tedy podívat, kdo měl odvahu postavit se silnému nepříteli. Nalezli skupinku unavených mágů, vedených mocným mágem Ainurem. Jejich srdce zaplesala radostí, konečně další člen společenství. Teď už se nemuseli jen potýkat s přisluhovači, ale mohli začít myslet i na samotného temného pána. Byli přesvědčeni, že teď už mají dost velkou sílu, aby se mu postavili. V zápalu nadšení vyrazili tedy na hrad, kde sídlil. Až tady poznali ,jak obrovského omylu se dopustili. Bitva byla strašná, všichni bojovali jako lvi, ale po několika dnech a několika nocích nepřetržité válečné řeže, museli ustoupit. Jejich duše plakaly bolestí a ponížením. Naopak Dark Elf se smál, jak srazil ty bídné červy do kolen. Myslel si, že definitivně zvítězil. Cestou z bitevní vřavy hledali, kam by se schovali, než opět nabudou sílu a budou se moci postavit znovu nepříteli, který je tak hrubě pokořil. Nikdo je nechtěl skrýt, všichni měli strach z pomsty temného pána. Až jednou, kdy již armády těchto tří statečných nedoufaly ve spásu, objevil se bohatý kraj hobitů, kteří byly vedeni vládcem Felimem. Ten je přijal s otevřenou náručí, nabídl vše, co mohl a oni cítili, že potkali dalšího druha, který bude stát po jejich boku a v dlouhém boji proti jejich největšímu nepříteli.

Vydali se tedy opět na dalekou cestu, procházeli krajem a poučeni z předchozího nezdaru. Hledali další členy jejich bratrstva, kteří by jim pomohli definitivně svrhnout tolik nenáviděného nepřítele. Jednoho dne, kdy se blížili k velkému skalnímu masivu, uviděli nad hlavou armádu draků, jak bojují proti přisluhovačům Dark Elfa. Mocný hlas jejich velitele, který burcoval své dračí bojovníky a hnal je do boje, je upoutal natolik, že se vydali tím směrem na pomoc udatnému vládci, který tak mistrně ovládá dračí magii. Dorazili právě včas, aby pomohli odrazit poslední vlnu nepřátel, která by zřejmě ukončila život vládce draků. Když bitva skončila, vděčný vládce se šel představit statečným bojovníkům a svojí přísahou stvrdit, že navěky bude stát po jejich boku a bojovat za jejich společný cíl, svrhnutí temného vládce Dark Elfa. Tak aliance Božích Bojovníků rozšířila své řady o dalšího válečníka, jenž byl zván Dave Jame.

Tímto se jejich bratrstvo rozrostlo a již nyní působili velké ztráty a potíže vojskům Dark Elfa. Neuplynul jediný den, kdy temný vládce neobdržel hlášení od svých nohsledů, že někde utrpěl porážku. Na jeho duši přibývaly chmury a začal litovat toho dne, kdy zvítězil a nechal přežít zbytky armád a raději se opájel pocitem vítězství, než aby se vydal za ustupujícími vojsky a dokonal své dílo zkázy. Byl natolik přesvědčený, že jim uštědřil lekci tak velkou, že se již nikdy nezvednou k novému odporu. To ale neznal jejich vůdce Malaganta a neznal sílu nenávisti, která je všechny spojuje ve válce proti němu.

Bratrstvo dále procházelo krajem a plenilo veškeré statky a armády temného pána, až přišlo do údolí, kde se poslední zbytky hobití armády bránily nájezdům. Malagant zavelel do útoku a během chvíle zahnal on a jeho společník Felim svými hobitími armádami útočící vojska na útěk do skal, kde definitivní porážku dokonali Dave Jameovi draci a legie elfích lučištníků Sira Mika Ironse. Decimovali armády Dark Elfa takovým způsobem, že poslední, co spatřovali útočníci na svých tvářích, byl výraz absolutní hrůzy a strachu. Poslední zbytky nepřátel, kteří ještě měli sílu na útěk, dobíjel mocnými blesky Ainur. Byl to apokalyptický obraz, země se barvila krví a výkřiky raněných a mrtvých se nesly do dálek, až k uším samotného Dark Elfa. Jako vděk za záchranu svých bojovníku se přidal k našemu bratrstvu vládce, který se tak statečně bránil. A tak se Boží Bojovníci rozrostli o dalšího člena Drachena, statečného vládce Hobitů. Teď už Dark Elf věděl, že se blíží konečná bitva. Boží Bojovníci byli k nezastavení a stejně jak rostla jejich vojenská síla, tak rostla i síla magie, kterou pečlivě trénovali Ainurovi mágové a od nich se jí učili i všichni ostatní.

Den poslední bitvy se blížil, přesto ale Malagant, poučen z předchozí bitvy, nechtěl nic uspěchat. Radši chtěl přibrat ještě pár členů, aby síla jeho armád byla skutečně drtivá a navíc se bratrstvo zavázalo k ochraně nevinných. Stále bylo příliš těch, co trpěli a bylo potřeba je osvobodit, než nadejde den, kdy se bude moct věnovat své pomstě za utrpěné příkoří. A tak se stalo. Při svém putování nalezli oázu klidu uprostřed bájných lesů, pod ochranou magie tak silné, že ani sám temný vládce ji nemohl překonat. Zde mágové pod vedením vládce Komára cvičili své síly, aby mohli být nápomocni svým kmenům a vesnicím při ochraně proti nájezdům přisluhovačů Dark Elfa. Boží Bojovníci po dlouhé době cítili úlevu a mohli načerpat tolik chybějící síly, které ztratili v dlouhých bojích s temným pánem. Poprvé od doby, kdy vyrazili na tažení proti němu, všichni vládci spali jako když bývali dětmi. Magie, která chránila les, byla tak mocná, že všichni měli pocit, že je nemůže nic ohrozit. Komára velice zaujal příběh velitele Malaganta, který u večerního ohně vyprávěl vše, co doposud prožili. Zaujalo ho to dokonce natolik, že usoudil že on a jeho magická škola by byla mnohem užitečnější v boji po boku těchto statečných vládců. A tak se přidal k jejich bratrstvu a vzal na sebe přísahu tak, jako ostatní. Boží Bojovníci získali dalšího velice schopného mága. Pocit spokojenosti v tomto pozemském ráji však nedělal dobře Siru Miku Ironsovi. Čekání se mu zdálo příliš dlouhé a ostatní se neměli k dalšímu postupu na Dark Elfovy armády. Proto pod záminkou obhlídky okolí vyrazil znovu na Dark Elfovy vojska. Jeho armády byly plné bojového nadšení, takže mu nedalo moc problémů přesvědčit je, že odpočinku bylo dost. Kdyby tenkrát věděl, jak osudné bude jeho rozhodnutí a jaký kousek ho bude dělit od smrti, nikdy by zajisté tuto chybu neudělal.

V lesích utíkal čas příjemným tempem. Armády se pod vedením Komára učily magii, aby v boji mohly používat nejen své válečnické umění, ale i magické schopnosti. Malagant chodil mezi bojovníky a spokojeně pobrukoval. Sledoval, jak sílí schopnosti jeho spolubojovníků a moc dobře věděl, že nebude trvat dlouho a budou muset své schopnosti předvést v boji. Občas se mu od jeho zvědů donesla zpráva o nějakém úspěšném boji Sira Mika Ironse a i on sám pocítil touhou znovu se vydat do boje proti přisluhovačům temného pána. Již dlouho zahálely jeho jednotky věrných spolubojovníků. A pak nadešel konečně ten den, armáda Božích Bojovníků se vydala na pochod plná sil a nově nabytých zkušeností. Bylo třeba osvobodit i zbytek světa od nadvlády Dark Elfa, než mu budou moci zasadit poslední ránu, po které všichni prahli od té památné bitvy, kde jen o kousek unikli smrti. Kam vstoupily jejich armády, lidé je  radostně vítali. Zprávy o jejich vítězstvích se šířily krajem rychlostí blesku a stejně tak se donesly i k samotnému Dark Elfovi, který zvýšil výrobu oceli pro své armády krutých válečníků a svými výpady verboval násilím každého, koho potkal. Jeho armáda rostla neuvěřitelnou rychlostí. Bylo jasné, že se blíží rozhodující bitva. Bitva, která rozhodne o osudu celého království. Všichni si moc dobře uvědomovali, že to musí přijít. Jen temný pán věděl kdy a kde k tomu dojde. On byl ten, který v téhle bitvě tahal za nitky a spřádal mohutný nápor, který má prověřit veškeré nově nabité schopnosti Božích Bojovníků.

Bratrstvo se po mnoha úspěšných bitvách dostalo tam, kam celou cestu směřovali. Na staré lesní obětiště, kde oba dva mágové měli konečně završit své magické umění. Museli se podrobit obřadu, který je starší než cokoliv, co na téhle zemi. Nikdo neví, odkud ta síla přišla ani proč se usadila zrovna tady, ale Ainur i Komár moc dobře věděli, že bez ní se nemohou postavit před hradby Dark Elfa. A stejně jako oni to věděl i ON, a proto zformoval své hordy přisluhovačů právě zde, aby se utkal v největší bitvě. Malagantovi zvědi přinesli zprávy o armádě, která se shromáždila před obětištěm. Zachvěl při představě té síly, kterou mu jeho věrní druhové právě předčítali. Nikdo však ani na okamžik nezauvažoval, že by se této bitvě vyhnul. Naopak ještě víc je to hnalo do boje, aby ukončili strašnou krutovládu Dark Elfa. Konečně se obě armády setkaly. Stály dlouze proti sobě a měřily se navzájem pohledy. V tom se ozvalo temné zaříkávání mocných mágů Ainura a Komára. Celá země se zachvěla, nebe se zlověstně zatáhlo těžkými mraky. V armádách temného pána to začalo šumět obavami. Již dost slyšeli o moci těchto dvou mágů a věděli že jim můžou způsobit těžké ztráty. Stále byli přesvědčeni, že mají několikanásobnou přesilu a co nedoženou magií, to dokážou silou. Najednou se otevřelo peklo na zemi. Z nebe začaly létat žhavé výbuchy energie, která spalovala po stovkách jejich řady, smrtící démoni dokonávali obraz zkázy. Bylo to strašné divadlo. Zem byla zmáčena krví padlých a pach smrti se nesl krajinou. Všude hořely ohně, které dělaly vzduch ještě těžší. Byl nasycen pachem spálených mrtvých. V tom vyrazila první vlna Božích Bojovníků a vedl je Dave Jame. Jeho draci vlétli do bitvy jako ohnivá pěst a rozrazili nepřítele na dva tábory. Chrlili oheň na všechny strany, vnesli k nepříteli strach a hrůzu. Dokonávali to, co započali oba mágové. Přesně na tento okamžik čekali Malagant, Felim a Drachen. Věděli, že jejich čas nadešel. Mlčky se na sebe podívali a v jeden okamžik se vrhli do boje. Jejich řady vlétly do bitvy jako by měly křídla. Stateční Hobiti okolo sebe rozsévali smrt, jak byli vděčni za to, co se naučili. Magie jim dávala mrštnost a sílu, kterou by od nich nikdo nečekal. Dokonávali apokalyptický obraz, který vznikal na tomto bitevním poli. Krvavá řež dostupovala vrcholu, Hobiti zasazovali tvrdé údery nepřátelské obraně. Ti co se snažili utéct, byli nemilosrdně koseni draky, které tak mistrně ovládal Dave Jame a jenž takto ovládal celé bitevní pole ze vzduchu. A do toho všeho stálé kvílení smrtících démonů, jenž neustále sesílali Ainur s Komárem, a kteří se tak mistrně vyhýbali útočícím Hobitům. Celý tento výjev pekla na zemi dotvářel smrtelný křik padlých a raněných na obou stranách. Přesto bylo vítězství Božích Bojovníků již neodvratné i Dark Elf to věděl. Vybíjel si vztek na všech, které měl při ruce. Byl tak moc přesvědčen o svém vítězství.

Bitva pomalu utichala, pole bylo plné mrtvých a jen malé skupinky dobojovávaly své souboje s posledními přisluhovači temného pána, kteří neměli šanci na útěk. Bylo dobojováno. Ve středu pole se sešli všichni velitelé Božích Bojovníku. Okolo se rozhostilo jen ticho, které bylo rušeno jen občasnými vzdechy raněných. Všichni byli zaliti krví padlých a těžce oddychovali po vyhrané bitvě. Na jejich tvářích však byl patrný úsměv. Malagant pozvedl meč a hromovým hlasem pronesl: ”Poslední bitva je vyhraná, zem je osvobozena od zla. Čas posledního zúčtování nadešel. Vzhůru na hrad Dark Elfa”. V tom propukl hromový jásot, který trhal Dark Elfovi uši, jak trpěl když slyšel to radostné volání.

Oslavy vítězství se protáhly až do časného rána, pak konečně nadešel ten posvátný okamžik pro oba mágy. Vydali se jen sami dva na staré lesní obětiště. Všichni se zatajeným dechem čekali, co se bude dít. Slyšeli jen zaříkávání v jazyce, kterému nikdo nerozuměl. V tom se otevřela země i nebe a všichni v němém úžasu pozorovali, jak se mocná energie shromažďuje nad obětištěm. Celé okolí se rozzářilo tak jasným světlem, že všichni odvrátili svůj zrak a energie světa i vesmíru za mocného hřmění vstoupila do obou mágů. Pojednou začala záře jakoby ustupovat a všichni nedočkavě vyhlíželi zda se objeví ti, na které tak dlouho čekali a skutečně, z té mocné záře vystoupili naši dva mágové z blaženým úsměvem na tváři. Předstoupili před Malaganta a pravili: ”Nyní jsme připraveni.”

Malagant vyslal rychlé posly, aby informovali Sira Mika Ironse o této skutečnosti. Pár dní po jejich odchodu se objevilo několik skurutích zvědů, ale hned se zase ztratili v dálavách. Nikdo tomu nevěnoval příliš pozornosti ,avšak po pár dnech se objevily na hranicích lesa mocné skurutí armády pod vedením vládce Malganise. Zvědové začali bít na poplach. Mysleli si, že nadejde další bitva. Avšak jaké bylo jejich překvapení, když sám vládce Malganis vyjel na černém koni vstříc Malagantovi a jeho vojsku. Malagant, jako pravý vůdce, mu nebojácně vyrazil vstříc. Rázným pohybem ruky zarazil nejvěrnější s tím, že stejně jako on, pojede sám. Setkali se uprostřed pole. Vzduch se napětím úplně chvěl. Dvě armády, každá připravena při sebemenším náznaku nebezpečí vyrazit a utkat se v lítém boji. Avšak očekávaný průběh se nekonal. Když přijel Malagant do středu pole, sesedl z koně stejně jako Malganis, a přijal jím nabízené místo na kožešině. Jednali poměrně krátce, vše bylo jasné po pár slovech. Malganis slyšel zvěsti o obrovské armádě, která plení a decimuje armády a města temného pána. Přijel nabídnout služby své skurutí armády. Malagant tuto nabídku z radostí přijal. Poté povstal a mocným hlasem, při kterém se otřásala zem, pronesl památnou větu: ”Boží Bojovníci, Malganis je přítel a jako takového ho přivítejte. Jeho armáda bude prolévat krev společně s námi”. Po této větě konečně opadlo napětí z obou armád. Všichni volným krokem k sobě vyrazili a začali se zdravit jako přátelé. Poté se společně vrátili do bezpečí lesa, aby oslavili své nové spojenectví.

Mezitím Sir Mike Irons a jeho armáda elfů úspěšně plenili jednu vesnici temného pána za druhou.  Vychutnávali si vítězství a jejich ostražitost a opatrnost se ztrácela někam daleko, čím více vítězili v bitvách. Chyběla jim pevná ruka Malaganta, který vždycky dokázal jejich horkou elfskou krev udržet v patřičných mezích. A tak se jednoho dne stalo, že elfí armáda padla do pasti samotného Dark Elfa. Vylákán malou skupinkou jejich armád, se Sir Mike Irons bezhlavě vydal na jejich pronásledování. Zaslepen touhou po dalším vítězství. Až příliš pozdě si však všiml, jaká léčka byla připravena na něj a jeho statečné bojovníky. Obklopen neprostupným lesem z jedné strany a armádou Dark Elfa z dalších tří stran, se rozhodl, že pokud má zahynout, tak jako pravý člen bratrstva Božích Bojovníku. To znamenalo, že bude bojovat do posledního muže a nevzdá se bez boje. Hrdě se postavil do formace mezi své druhy a čekal na první vlnu útočících vojsk. Ta přišla hned vzápětí. Avšak jeho lučištníci ji rozprášili ještě než se stačila přiblížit. Bohužel přesila nepřátel byla obrovská, jedna vlna střídala druhou a šípy, ačkoliv nikdy neminuly cíle, pomalu docházely. Všem bylo jasné, že osudový střet se blíží. Pomalu si připravovali meče. Sir Mike Irons přehlédl své řady a mlčky všem poděkoval za to, že vždycky stáli při něm. Všichni ten pohled pochopili. Zračila pýchu a hrdost nad tím, že mohl bojovat s těmi, kteří teď stáli po jeho boku. Další vlna nepřátel se přiblížila. V mohutném hřmotu zbraní se promísily jejich řady. Vzduch ztěžknul krví, kterou prolévaly obě dvě strany do trávy tohoto pole. Bitva vrcholila. Mrtvých přibývalo na obou stranách, když v tom se rozestoupil les a na pole vstoupila mocná armáda Entů, pod vedením pastýře stromů Picadora. Vyrušena ze svého staletého klidu touto vřavou, rozhodla se zjistit, kdo a proč válčí tak blízko jejich lesa a ruší je z jejich poklidného života. Hned na první pohled bylo jasné, na které straně stojí dobro. Hlavně podle zástav Božích Bojovníků, o kterých se nesly krajem legendy. Proto Picador zavelel svým armádám staletých stromů a ty se s vervou vrhly do boje. Mohutným mácháním svých větví sráželi přisluhovače temného pána po stovkách, karta se začal obracet. Když Sir Mike Irons viděl, že mu přišla pomoc, se kterou již ani nepočítal, zahřímal hromovým hlasem a se zbytkem svých statečných bojovníků se vrhl na poslední skupinky útočníků. Téměř jistá porážka byla zažehnána a obrácena ve slavné vítězství.

Bylo po boji. Unavený, ale šťastný Sir Mike Irons poděkoval Picadorovi za záchranu a nabídl mu členství v bratrstvu Božích Bojovníků a ten, když uslyšel cíle pro které bojují, s radostí tuto nabídku přijal. Avšak radost a oslavy neměly dlouhého trvání. Spěšný posel přinesl zprávu, že Malagant a jeho druzi vytáhli na závěrečnou bitvu se samotným Dark Elfem. Ve zprávě stálo, že mágové Komár a Ainur postavili sedm magických věží a drtí mocnou magií vojska Dark Elfa. Ostatní členové Božích Bojovníků konečně dokončili svůj slib, že osvobodí porobené země a utiskované lidi, a proto konečně můžou vytáhnout na samotného temného pána a vrátit mu uštědřenou porážku, kterou před lety společně utržili.

Sir Mike Irons i s Picadorem se okamžitě vydali na cestu za Malagantem. Setkali se s ním právě včas, před branou hradu samotného Dark Elfa . Malagant se se Sirem Mikem Ironsem dlouze vítal, jako se ztraceným bratrem a vřele přivítal i nového spojence. I ostatní měli radost, že se vrátil do jejich bratrstva, a ještě s novou posilou jejich armád. Byli rádi, že mohou opět stát věrně bok po bokou a společně táhnout do boje. Boží Bojovníci fascinovaně hleděli směrem na obrovské hradby, které kvílely pod náporem magie, jenž jim uštědřovali oba dva mágové. Bylo to strašlivé divadlo. Každou chvíli pročísl záblesk oblohu a obrovský démon kamene se se skučením zakousl do hradeb a odlamoval z nich mohutné kusy jako neviditelná ruka pekla. Skupinky entů odlámané kusy vrhaly zpět proti hradbám, s úmyslem dokončit dílo démonů kamene. Strašliví démoni magie, jako nějaký obrovský stroj, rozmetávali jednu magickou věž za druhou, které se za obrovského rachotu sunuly k zemi. Dark Elf mobilizoval poslední obrané řady a vyzýval je k obraně hradu. Ale marně. Panika byla obrovská. Jakmile se podařilo zformovat jen náznak obrany, zjevil se nad hradem smrtící démon a okamžitě jakýkoliv odpor obrany nemilosrdně rozmetal. Když už to vypadalo, že nemůže být pro obránce hradu hůř, rozjasnilo se nebe obrovskou září, která oslepovala obránce a ti jen nevěřícně obraceli své pohledy k nebi, neschopni jakéhokoliv pohybu. To mágové Božích Bojovníků vytvořili magické oko přímo do středu hradu a z tohoto průchodu se najednou vyhrnula záplava vojsk všech členů bratrstva. Všichni pod jednou zástavou se hrnuli dovnitř a dokonávali dílo zkázy, které započala smrtelná magie. Byl to úchvatný pohled. Obránci v naprostém chaosu utíkali na všechny strany a snažili se dostat z dosahu smrtících mečů Božích Bojovníků. Leč marně. Malagant byl přísný velitel a nechtěl udělat stejnou chybu, jako před lety udělal Dark Elf. Nechtěl nechat jediného vojáka naživu a ten stejný osud měl potkat i samotného temného pána. Ten cítil svůj konec a zbaběle prchal celým hradem, jen aby byl co nejdál od smrtící síly, která se valila do hradu. Boj pomalu utichal a neviditelná síla magie bránila, aby kdokoliv uprchl z hradu. Všechny síly se soustředily na to, aby našli Dark Elfa. Tak se také stalo. Byl potupně vyvlečen před nastoupené velitele Božích Bojovníků. Z jeho očí plála nezkrotná nenávist vůči těm, kteří si dovolili vstoupit na jeho území a uštědřit mu takovou potupnou porážku. Malagant zvedl svůj krví zbrocený meč a beze slova mu uťal hlavu. V tu chvíli vojsko propadlo nadšenému jásotu a chtělo začít slavit slavné vítězství, ale z bezvládného těla se vynořil duch Dark Elfa a ještě než zmizel z dosahu armád vyřkl tu strašlivou hrozbu: “Já se vratím. Ti, kteří se mi postavili, budou trpět v nekonečných mukách.” Jeho hlas hřměl v troskách hradu, až mrazilo všem přítomným. Tohle nečekali. Mysleli, že je dobojováno a že zemí konečně zavládne mír. Duch Dark Elfa naposledy zakroužil nad hradem a odletěl pryč ze země, aby mohl hledat další království, kde se usadí a opět zavede svoji krutovládu. Právě na tomto místě vznikla poslední přísaha bratrstva Božích Bojovníků. Ta nejdůležitější. Dokud budou živi, budou pronásledovat Dark Elfa. Kamkoliv se přesune, i kdyby měl zbýt jen poslední z nich, tak ten opět vytáhne z armádou pod korouhvemi Božích Bojovníků, aby ho opět pokořil. Nikdy nebudou bojovat kvůli bohatství, ale vždy jen pro slávu a čest bratrstva. Nikdy se nedopustí křivé přísahy nebo jednání, protože takové jednání je jim naprosto cizí.