Když Vala Aulë tajně stvořil trpaslíky a Ilúvatar, nevětší z největších, elfy, byly stromy a rostliny bezbranné. Tyto rasy potřebovaly dřevo na stavby a mnohdy při jeho těžení zbytečně plýtvaly a působily zbytečnou bolest. A tak Yavanna, bohyně lesů, stvořila enty. A stromy již nebyly bezbranné, mladé rasy si nemohly dělat v lesích co chtěly.Enti byli skvělí pastýři stromů a znovu vrátili rovnováhu a hojnost do nekonečných hvozdů. Avšak jediné, o co se starali, byly jejich krásné lesy. Ale jejich ženy chtěly tančit a zpívat. A tak jednoho dne někde zmizely. Někteří lidé tvrdí, že možná odešly, jiní, že je zahubil mocný Dark Elf při jednom ze svých tažení. Ale jak to bylo ve skutečnosti, nikdo neví a až do dnes nikdo nikdy o entkách více neslyšel.

Když si enti uvědomili, že entky zmizely, už bylo pozdě. Hledali je dlouhé roky, možná i staletí, ale nenašli je. Některé enty život unavil tak, že „zestromovatěli“. Zůstali stát na místě, zapustili kořeny a usnuli.

Mnoho století po tom, v době velkého tažení Božích bojovníků proti skurutům, vtrhlo do otrokářské osady nedaleko Skřetosluje vojsko pod vedením velitele Jendy a rozprášilo otrokáře. Jenda tím věnoval nový život a svobodu nevolníkům, kteří byli jinak odsouzeni k smrti upracováním. Avšak spád bitvy byl velmi bouřlivý, a tak po bitvě byl Jenda pohřešován. Během bitvy pronásledoval skurutího velitele, který se snažil uprchnout. Dohnal ho až u Propasti Zhouby a tam ho i zabil. Bohužel cestou zpět spadl do některé rokle a když se z ní dostal, armáda Božích bojovníků byla už na cestě do Země trpaslíků, kde se měli seskupit před dalšími výboji.

Vydal se tedy na západ, až dorazil do Hadakanova hvozdu. Zbídačený cestou a hladový se rozhodl na kraji lesa pochytat pár veverek a upéct na dřevě, co posbíral na zemi. Sekat do stromů se neodvážil, protože les vypadal až příliš živý na to, aby tam byly jen stromy.

Po setmění zahlédl matné světlo a zpěv z lesa. Obava z síly lesa byla velká, ale zvědavost ji mnohem převýšila. A tak se vydal opatrně do lesa. Prošel mocnou lesní bránou a dorazil na mýtinu, kde tančily spanilé bytosti, které nikdy předtím neviděl. Vznešené jak elfové a krásné jak kvetoucí břízy :)

Když si ho ty spanilé bytosti všimly, tak směrem k němu vykročila prostřední z nich. Už na první pohled moudřejší a krásnější jak bytosti, které ji obklopovaly. Jak se přibližovala, Jenda naprosto zkameněl, upustil šavli z ruky a nehnutě sledoval, co se stane. Osoba, co přišla, byla entí královna Nymfadora. Minuty byly jako roky, dny jak staletí a po čase, kdy spolu dlouho debatovali, ji Jenda velmi zaujal a též řád Božích bojovníků,který Jenda barvitě popisoval a jejichž velitelem byl dlouhou dobu i on sám. A tak se rozhodli společně vyrazit za Malagantem, který zrovna setrvával v nedaleké Osadě Půlčíků.