celé to mělo vypadat trochu jinak (viz níže, bohužel do síně slávy se to nevlezlo kvůli nedostatku místa.

Dva hobití bratranci Malík a Soník se potkali u kašny na náměstí.
- Ahoj Malíku, co je u vás novýho, povídá Soník.
- Ale čéče založili jsme si vlastní náboženství a dokonce máme i vlastního boha, pojmenovali jsme ho rututuanupanatuauka.
- No to je bomba a jak to jde?
- Dobře slyšel jsem,že dokonce i skuruti začali věřit v našeho rutíka.
- Počkej, to ale není možný, to nejde.
- A proč by to nešlo?
- Protože jsem to četl ve starých manuskriptech.
- Néé, asi jsi četl mezi řádky, nic takovýho jsem tam neviděl.
- Hele já jsem to tam viděl a laskavě se zklidni a nebuď agresivní, prostě to tam je a basta! Celý tvoje náboženství je na nic, uzavřel to Soník a nasupeně odešel. //SMI